Přeskočit na obsah

Biomasa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Palivové dřevo – tradiční využití biomasy

Biomasa je souhrn látek tvořících těla všech organismů, jak rostlin, bakterií, sinic a hub, tak i živočichů. Odhaduje se, že veškerá biomasa na Zemi obsahuje 550 gigatun uhlíku, přičemž na rostliny z toho připadá 450 gigatun uhlíku.[1] Tímto pojmem tak často označujeme rostlinnou biomasu využitelnou i pro energetické účely. Energie biomasy má tedy převážně svůj prapůvod ve slunečním záření a fotosyntéze, a proto se jedná o obnovitelný zdroj energie.

Celková hmotnost biomasy je obvykle stanovena vážením, popřípadě též odhadem z objemu nebo délky těla. U čerstvě nalovených organismů je stanovena živá nebo čerstvá biomasa. Přesnější je stanovení biomasy suché (sušiny) a sušiny bez popelovin. Energetická hodnota biomasy je stanovena buď spálením v joulometru, nebo na základě podílu proteinů, cukrů a tuků.

Ekologická definice

[editovat | editovat zdroj]

Biomasa je v ekologii termín definovaný jako úhrn hmoty jedinců určitého druhu, skupiny druhů nebo všech druhů společenstva. Úhrn je součtem této skupiny na dané ploše. Může být rozlišen stav daných organismů, s ohledem na možnosti technického využití. U rostlin je takto rozlišována biomasa podzemní nebo nadzemní, biomasa suchá nebo ve vegetativním stavu. Jednotkami, v kterých jsou vyjadřovány tyto veličiny je celková hmotnost sušiny nebo objemové jednotky (litr, cm3, m3), nebo u čerstvé hmotnosti je používáno jednotek energie (joule).[2]

Klimatologické využití

[editovat | editovat zdroj]

Klimatologie zkoumá souvislosti mezi změnami klimatu a nárůstem či poklesem tvorby určité složky biomasy (např. rostlin nebo řas nebo organismů v krychlovém metru vody). Jde například o vliv globálního oteplení nebo snížení prostupnosti atmosféry pro sluneční záření.

Energetické využití

[editovat | editovat zdroj]

Energetické využití biomasy zahrnuje:

Skupina Technologie Produkty Výstupy
Spalování Teplo, elektřina
Chemické přeměny Zplyňování Olej, plyn, dehet, metan, čpavek, metanol Elektřina, teplo, pohon vozidel
Rychlá pyrolýza
Chemické přeměny ve vodním prostředí Zkapalňování Olej
Esterifikace Metylester řepkového oleje (MEŘO)-bionafta Pohon vozidel
Biologické procesy Anaerobní digesce Bioplyn, metan Elektřina, teplo, pohon vozidel
Alkoholové kvašení Etanol Pohon vozidel
Kompostování Teplo (z chlazení kompostu)

Rozeznáváme především zbytkovou (odpadní) biomasu – dřevní odpady z lesního hospodářství a celulózo-papírenského, dřevařského a nábytkářského průmyslu, rostlinné zbytky ze zemědělské prvovýroby a údržby krajiny, komunální bioodpad a odpady z potravinářského průmyslu – a cíleně pěstovanou biomasuenergetické byliny a rychlerostoucí dřeviny.

Statková hnojiva jsou podle § 2 zák. č. 308/2000 Sb. „o hnojivech“ hnůj, hnojůvka, močůvka, kejda, sláma, jakož i jiné zbytky rostlinného původu vznikající zejména v zemědělské prvovýrobě, nejsou-li dále upravovány.

Zařízení, která produkují z biomasy výrobky získávané obvykle pouze z ropy, se nazývají biorafinérie.

Evropský potenciál

[editovat | editovat zdroj]

Evropská agentura pro životní prostředí ve studii z roku 2006 stanovila tzv. evropský potenciál biomasy, který by respektoval ochranu biologické rozmanitosti a vedl jen k minimu nepříznivých dopadů. V roce 2030 by mohlo být asi 15 % energetické poptávky v Evropské unii pokryto energií vyrobenou ze zemědělských, lesnických a odpadních produktů z čistě evropských zdrojů. Do roku 2030 by mohlo asi 18 % tepla, 12,5 % elektřiny a 5,4 % paliva pro dopravu pocházet z biomasy evropského původu.[3] Biomasa se nyní ale do Evropy dováží, protože místní produkce nestačí pokrýt cíle využití paliv.[4]

Podrobnější informace naleznete v článku biopaliva.
Zdroje biomasy

Biopalivo[5] vzniká cílenou výrobou či přípravou z biomasy. Představuje tedy jedno z možných využití biomasy, kterou lze jinak použít jako surovinu pro výstavbu, nábytek, balení, pro výrobky z papíru atd.

Možné rozdělení biopaliv:

V současnosti je chemická energie z biopaliv uvolňována hlavně jejich spalováním.[6] Jsou vyvíjeny jiné účinnější metody pro jejich využití k výrobě elektřiny pomocí palivových článků. Biopaliva pokrývají 15 % celkové světové spotřeby energie[zdroj?], především ve Třetím světě, kde slouží převážně k vaření a vytápění domácností, ale relativně vysoký podíl mají biopaliva i ve Švédsku a Finsku (17 % a 19 %).[zdroj⁠?!]

Zda a případně o kolik biopaliva snižují produkci skleníkových plynů, stále zůstává předmětem sporů. Biopaliva uhlíkově neutrální nejsou[7] – už jenom proto, že k účinnému růstu rostlin je potřeba hnojivo, rostliny je třeba nějak sklidit, přetransformovat na biopaliva a přemístit do nádrží.

K výrobě biopaliva lze použít vodní řasy.[8]

  1. BAR-ON, Yinon M.; PHILLIPS, Rob; MILO, Ron. The biomass distribution on Earth. S. 6506–6511. Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 2018-06-19 [cit. 2019-03-10]. Roč. 115, čís. 25, s. 6506–6511. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-06. DOI 10.1073/pnas.1711842115. (anglicky) 
  2. biomasa [online]. cojeco.cz, 2000-03-14, rev. 2007-07-02 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. 
  3. Miroslav Šuta: Bioenergie a biopaliva: Rizika a přísliby Archivováno 6. 3. 2009 na Wayback Machine., respekt.cz, 6.3.2009
  4. WAGNER, Vladimír. Dovezená dřevní hmota nahrazuje uhlí nejen v Dánsku. osel.cz [online]. 2017-02-13 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. 
  5. Víme, co se pod pojmem biopaliva ve skutečnosti skrývá?. Biom.cz [online]. CZ Biom - České sdružení pro biomasu [cit. 2009-9-29]. Dostupné online. 
  6. Spalování biomasy - odborná rubrika o spalování biomasy na portálu BIOM.CZ. Biom.cz [online]. CZ Biom - České sdružení pro biomasu [cit. 2009-9-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-09. 
  7. BÁRTA, Martin. Spalování dřeva je podle vědců horší než uhlí a plyn, Evropská unie ho chce omezit. energozrouti.cz [online]. 2021-06-20 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. 
  8. Top 5 technologií, které nám darovala živá příroda. ideje.cz [online]. Prague Media Group s.r.o. [cit. 2008-8-21]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]