Přeskočit na obsah

Hermann Staudinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hermann Staudinger
Narození23. března 1881
Worms
Německá říše Německé císařství
Úmrtí8. září 1965 (ve věku 84 let)
Freiburg im Breisgau
Německo Spolková republika Německo
Alma materUniverzita Martina Luthera v Halle
Spolková vysoká technická škola v Curychu
PracovištěFreiburská univerzita
Spolková vysoká technická škola v Curychu
Technologický institut v Karlsruhe
Štrasburská univerzita
Oborfyzikální chemie
Oceněnímedaile Emila Fischera (1930)
Freseniova cena (1930)
Nobelova cena za chemii (1953)
čestný doktor Štrasburské univerzity (1959)
medaile Rudolfa Diesela
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Dora Staudinger (1906–1926)
Magda Staudingerová
DětiHansjürgen Staudinger
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Hermanna Staudingera
ve Freiburgu (Hauptfriedhof)

Hermann Staudinger (23. března 1881, Worms, Německo8. září 1965 Freiburg im Breisgau) byl německý chemik a učitel, nositel Nobelovy ceny.

Objevil chemickou reakci pojmenovanou jako Staudingerova reakce. Později, v roce 1953, obdržel Nobelovu cenu za chemii za charakteristiku polymerů.

Hermann Staudinger se narodil v roce 1881 v německém Wormsu. Po získání doktorského titulu Ph.D. na Universitě Hallea v roce 1903 přijal místo asistenta na Universitě ve Štrasburku. Objevil molekulu pojmenovanou keten, která je důležitým prostředníkem antibiotik jako jsou penicilin a amoxicillin. V roce 1907 působil na Technické Universitě Karlsruhe. Podařilo se mu například izolovat syntetické ochucovadlo kávy. V roce 1912 působil ve švýcarském Federálním institutu technologií v Curychu. Do této doby (1919) patří jeho největší objev učiněný s kolegou Meyerem. Reakce je označována jako Staudingerova reakce.

Zabýval se výzkumem gumy a učinil překvapivý závěr o struktuře, o krátkých opakováních molekulových jednotek propojených homopolárními vazbami, jakoby řetízky papírových svorek. Tím se vyvracela teorie koloidů zastávaná prominentními chemiky Emilem Fischerem a Heinrichem Wielandem. Po roce 1930 se však Staudingerova hypotéza plně potvrdila. Staudinger došel k závěrům, že síla a pružnost přírodních vláken je závislá výlučně na jejich makromolekulární struktuře, na jejich dlouhé, do tvaru niti zformované molekuly. Staudinger obdržel v roce 1953 Nobelovu cenu za objevy v oblasti makromolekulární chemie.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Mülhaupt, R. Angew. Chem. Int. Ed. 2004, 43, 1054-1063.
  • Staudinger, H.; Meyer, J. Helv. Chim. Acta 1919, 2, 635.
  • Breinbauer, R.; Kohn, M. Angew. Chem. Int. Ed. 2004, 43, 3106-3116.
  • Staudinger, H. Ber. Deut. Chem. Ges. 1920, 53, 1073.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]